Výše úroku závisí zejména od doby splatnosti úvěru a bonity klienta. Obecně platí, že dlouhodobé úvěry jsou úročeny vyšším sazbami jako krátkodobé úvěry, a to z následujících důvodů:
Při delší době splácení se banka vystavuje většímu riziku, že úvěr nesplatíte.
Banky využívají k pokrytí dlouhodobých úvěrů peníze z dlouhodobých vkladů, za které vyplácejí střadatelům vyšší úroky.
Dlouhodobé úvěry ovlivňují dlouhodobé snížení vlastní likvidity banky.
Výrazný vliv na úrokovou sazbu má i konkrétní typ úvěru. Pokud je například úvěr zajištěn ručitelem nebo nemovitostí, dochází ke snížení rizika splacení úvěru, což má automaticky vliv na snížení úrokové sazby. Obdobně to platí iv případě, kdy jsou úvěry poskytovány jako účelové úvěry na nákup konkrétních komodit. Z pohledu banky jsou nejrizikovější bezúčelové úvěry bez zajištění as delší dobou splatnosti.
Druhy úrokových sazeb
Banky stanovují buď pevné (fixní) nebo pohyblivé (variabilní) úrokové sazby.
Fixní úroková sazba vychází především z ceny zdrojů, rizika pro konkrétní typ úvěru, kvality zabezpečení úvěru a bonity klienta. Při krátkodobých a střednědobých úvěrů je většinou garantována po celou dobu splatnosti úvěru. U dlouhodobých úvěrů je fixována od 1 do 10 let, někdy i více. Po uplynutí období fixace se změní a opět zafixuje na další období.
Variabilní úroková sazba je obvykle tvořena jako součet referenční sazby, která se v čase mění v závislosti na podmínkách trhu, a pevné složky, která může být platná po celou dobu úvěrového vztahu. Pevná složka je určena s ohledem na rizika, bonitu klienta, kvalitu zabezpečení úvěru a pod. Z pohledu banky je variabilní sazba méně riziková, protože lépe odráží momentální cenu peněz na mezibankovním trhu.
